V posledních letech se ti, jež živil cestovní ruch, nemohli vůbec radovat. Tu platila citelná omezení, tu i vyslovené zákazy provozovat jejich živobytí, a často nebyl zájem ani o to, co bylo možné, protože se nevědělo, co se vlastně smí a co ne, případně co ti nahoře už záhy zakážou nebo omezí. A tak cestovní ruch horko těžko přežíval ony krušné pandemické časy.

Dnes už se toho zase smí hodně. A rád bych dodal, že naštěstí. Naštěstí pro lidi, kteří už zase mohou cestovat, a samozřejmě i pro ty, jež to živí. Všem by to mělo prospět.

Jenže to prý není pořád ještě ono. I když se lidé z oboru cestovního ruchu zase mohou věnovat tomu, čemu se dříve tradičně věnovali, pořád to ještě neklape, pořád si nelze moc pochvalovat. A to proto, že u nás není pořád ještě tolik turistů jako před koronavirovou pandemií.

Hotely, penziony a kempy tak prý u nás ve druhém čtvrtletí letošního roku ubytovaly přes pět milionů turistů. Což není málo, ale přece je to o skoro milion lidí méně než ve stejném období roku 2019. A tak ani tento nárůst o 229 procent ve srovnání s loňskem neznamená návrat do normálu.

A na co v tomto ohledu doplácíme? Prý hlavně na chybějící zahraniční turisty. Všude kromě našeho hlavního města převládali čeští turisté, a pokud už se u nás objevovali i cizinci, pak šlo hlavně o Němce, Slováky a Poláky.

Přišli jsme hlavně o turisty z Číny, Tchaj-wanu a Ruska, kterých ubylo přes devadesát procent a které nedokázal nahradit nárůst cestovatelů z Islandu, Slovenska, Kypru nebo Rumunska.

A máme být optimističtí? Kdo ví. Z Asie se k nám prý nejezdí hlavně kvůli přetrvávajícím protipandemickým opatřením na tomto kontinentu, Rusy tu nemáme hlavně kvůli válce na Ukrajině. A protože jsou nejsolventnějšími a nejvíce utrácejícími zahraniční turisté a v současnosti se na turistice podepisují a i nadále budou podepisovat drahé energie a růst cen, dá se očekávat spíš pokles.