Země třetího světa, mezi které spadá většina afrických zemí, úporně zápolí s ekonomickými předpoklady, které je znevýhodňují v porovnáním s ostatními zeměmi. Jejich historie, nerozlučně spojená s otroctvím, chudobou a občanskými spory, výrazně ovlivnila jejich možnosti na ekonomický růst, a neustávající proces globalizace jejich možnosti dále zhoršuje.

Kde tedy všechny problémy začaly?
V době kolonizace a otroctví byly africké země okradeny o své přírodní bohatství i lidskou sílu, což způsobilo propad v ekonomice, který dále pokračoval, když země prvního světa – pod záminkou pomoci – otevřely nadnárodní firmy v Africe. Tyto firmy měly přinést zaměstnání a možnost bohatšího života pro statisíce obyvatel, ve skutečnosti však pracovníci dostávali minimální plat a výdělky firem prospívali pouze ekonomice zemí, které je vlastnily.
Životní úroveň ve většině částí Afriky se nadále snižovala, až na místa, která začala vydělávat na cestovním ruchu. I v těchto oblastech však vládla znatelná chudoba mezi obyčejnými lidmi, vzhledem k tomu, že většinu hotelů vlastnili zahraniční investoři a dobře placeni byli pouze zaměstnanci na vysokých pozicích.

V současné době, po staletích bojů proti kolonizátorům i obyvatelům jiných ras, se ekonomická situace Afriky začíná pomalu ale jistě zlepšovat – přesto však přetrvávají problémy, které brání efektivnímu vývoji. Mezi ně patří nevzdělanost a chybějící finanční gramotnost velké části populace, korupce, stále rostoucí propast rozdílů mezi bohatými a chudými, i místní kultura, která nepodporuje růst jedinců, ale raději celku. Tím totiž znemožňuje zakládání firem místními lidmi, které by mohly prospět ekonomice – jen málokdo si totiž dokáže naspořit na založení firmy nebo investování, když musí zároveň finančně podporovat rodinu o sto členech.
I přes nepříznivé podmínky se však většina afrických zemí snaží o napravení ekonomických i občanských problémů a zaměřuje se na vzdělávání svých občanů, aby mohla Afrika jako kontinent v budoucnu konkurovat světovým králům globálního marketu.