Prázdné, zarostlé ulice a nikde ani živé duše kolem. Ne to není scéna z Hollywoodského filmu, ale město Pripjať. Město bylo postaveno v roce 1970 a to přímo pro pracovníky elektrárny. Bylo to takové modelové město Sovětského svazu. Průměrný věk občana tu byl kolem 25 let.

Pro nadšence nečeho, co se stalo teměř nedávno jsem neváhal a vyrazil na průzkum. Začináme tedy ve městě Kyjev. Luxusní minivan a anglicky mluvící slečna na nás už čekali. Vyplnili jsme tedy několik papíru o bezpečnosti, dostali jsme dozimetr a vyrazili vstříc dobrodružství.

Cesta trvala bezmála 4 hodiny. Během té doby jsme museli překročit spousty “checkpointu”, kde nám přislušní vojáci kontrolovali průkaz totožnosti. Jako správný turisté jsme měli čas kupovat různé předměty na památku. S foťákem v ruce bedlivě sleduji panelákové sídliště, které bylo divoce zarostlé stromy. Průvodkyně ráda upravovala svůj plán a nechtěla nás ošidit o žádný zážitek. A tak nás vzala na střechu paneláku, kde jsme si mohli dechberoucí výhled a mohli si tak představit život před tím, než 50 tísíc lidí muselo být evakuováno za 3 hodiny.

Všude tam dodnes můžete vidět dobové nápisy, znaky, pohozené učebnice ve školách, obrazy Lenina. Jeho výroky jsme zaznamenali v každé budově, kterou jsme navštívili.

Když byl čas oběda, tak nás průvodkyně vzala do jídelny v elektrárně. Pracuje zde stále okolo 3000 zaměstnanců.

Po obědě nás čekala cesta do Černobylu 2 neboli Duga, který nás ohromil svojí velikostí.

Jednalo se o jakýsi tajný radar, který včas varoval při útoku nepřítele před balistickými raketami.

Můžem si jen domyslet skutečný počet obětí, které kvůli nerespektování bezpečnostních nařízení a předpisů přišlo o život.

Den máme u konce. Dostáváme na památku trička a certifikáty, že nebudeme svítit zeleně do konce života. Se zážitky a s velkým respektem těm, kteří zabránili celosvětové katastrofě odjíždíme zpět do našich domovů.